S Pavlou jsem si mezi hračkami a plenkami povídala o záležitosti zvané brexit, o zvláštní ceně ojetých britských vozů a životě cizinky v Anglii. Na stole voněl bylinkový čaj z čerstvého yzopu a echinacey. Mezi řečí jsme stihly probrat i statistiky, z kterého ňadra bylo kojeno více a které je zrovna na řadě. Emma, její jednoletá dcera, to na rozdíl od nás neřešila. Ta měla svoje jisté. Pavla na 10 let spojila svůj osud s Británií a po brexitu se i dcerou vrátila do Česka. Pravděpodobně už napořád.

Pavli, když ti před 10 lety skončila škola,  ta jste se s kamarádem rozhodli poznávat svět. Vycestovali jste do Británie. Jen tak bez přemýšlení. Měli jste plán, najít si v Británii práci a pak se uvidí. Jak to probíhalo?

Plán se vydařil. V Británii nás pracovní agentura, reprezentovaná jakýmsi Polákem, vyslala ihned na sever. Do Skotska. Pro mě to bylo super, protože miluju přírodu a hory. Kamarád byl z toho spíše otrávený. A když mu nějaký Polák ukradl 1000 liber, rozhodl se sbalit kufry, vrátit do Česka a požádat svou ženu o ruku. Tím jeho poznávání světa skončilo. Já ve Skotsku zůstala ještě dva roky.

Británii má většina lidí spojenou s Londýnem. Ale ty sis po Skotsku vybrala k dalšímu pobytu jihozápad Anglie, proč?

Londýn nevnímám jako typickou ukázku Anglie. Ano, se tam dá více vydělat, asi jako u nás v Praze, a míří tam většina turistů. Ale Anglie je jiná. A pokud chce mít člověk větší klid a být v přírodě – a Anglie je hodně o přírodě – je dobré opustit hranice Londýna. Pak už je příroda všude.

Na jihozápadě Anglie jsi se zamilovala a jedním s krásných důsledků této lásky je dcera Emma. Jak moc je náročné vychovávat dítě dvojjazyčně?

Samozřejmě jsem si přečetla několik knih, jak vychovávat bilingvální dítě. V Anglii jsem na ni mluvila výhradně česky. Málokdy jsem se ale setkávala s porozuměním. Překvapilo mě, že i blízcí členové rodiny to brali jako osobní urážku. Jsou na anglický jazyk velice hrdi. Tvrdili, že pokud umím mluvit anglicky, měla bych na dítě mluvit výhradně anglicky. Vysvětlovala jsem jim, že je v zájmu dítěte, aby umělo oba jazyky, ale bezúspěšně. Tady v Česku pro ni naopak vyhledávám prostředí, kde by mohla rozvíjet angličtinu.

Není to tak dlouho, co světem otřásly události ohledně tzv. brexitu. Jak jsi vnímala atmosféru mezi běžnými lidmi, když se o odchodu Británie z EU rozhodovalo?

Vnímala jsem, že 90% kolem mě skutečně odchod z Evropské unie chtělo. Zásadním důvodem, který uváděli byli imigranti. V jejich případě tím paradoxně mysleli Čechy, Poláky a Litevce. Vlastně celý východoevropský blog. Alespoň v jihozápadní oblasti Anglie, kde jsem žila. Pocítila jsem to na vlastní kůži a spousta mých známých z Česka taky.

Co myslíš, že k takovému postoji Angličany vede?

Mají silnou představu, že jim „kazíme“ jejich kulturu. Je pravda, že způsob chování některých jedinců z řad přistěhovalců (např. polské národnosti) , není vždy v pořádku, ale Angličané to ve výsledku nerozlišují. Pro ně jsou všichni z východu prostě imigranti. Stejně jako my tady bereme Rusy nebo Ukrajince.

A Indové jim nevadí?

Indové ne. Angličané mají pocit, že indická kultura jejich zemi obohacuje.  Indické a čínské restaurace jsou vyhledávané a z vlastní zkušenosti musím potvrdit vysokou kvalitu. S indickou nebo čínskou kuchyní u nás se to nedá srovnat.

V Anglii jsi poslední roky žila běžným rodinným životem a v závěru si se starala o dítě. Určitě jsi tak nahlédla i pod pokličku finančních výdajů běžné anglické rodiny.  Co tě nejvíce překvapilo?

Bylo toho více. Za prvé náklady na cestování a auto. Bylo docela snadné pořídit si ojetý vůz za 70 liber (necelé 4000 Kč), který mi rodina přítele opravila. Ale roční (povinné) pojištění na tento vůz stálo mě jako cizinku 700 liber, tedy desetkrát více.

Proč je to drahé zrovna pro cizince?

Protože se předpokládá, že neumí jezdit vlevo. Po pár letech sice získají poloviční cenu, ale i tak je to drahé. I pro samotné Angličany.

Takže se v Anglii vyplatí jezdit autobusem?

Čechovi asi ne. Ceny jsou několikanásobně vyšší než u náš v Česku. Např. vzdálenost 30 km stojí několik stovek, v přepočtu na naše koruny.

A co stopování? Pokud by se někdo vydal do Británie na zkušenou jako ty před pár lety?

To nedoporučuju. Nemám s tím dobré zkušenosti, Angličané na to nejsou zvyklí.

Bylo v Anglii ještě něco radikálně dražší, než u nás?

Ano, roční poplatky za komunální odpad. U nás stojí pár stovek. V Anglii zaplatí jedna bytová jednotka domu 1000 liber ročně (cca 40 000 Kč) za tzv. odvoz popelnic. Je pravda, že tato služba obnáší i opravu chodníků, silnice nebo vám posekají trávník, ale i tak mě to šokovalo.

Asi záleží na tom, kolik vydělá průměrná anglická rodina.

Průměr je asi  1500 – 2000. Hraniční hodnotou je 1600 liber. Kdo vydělává víc, přichází o spoustu výhod, například příspěvky na děti apod.

Naopak, co je v Anglii extrémně levné?

Cokoliv, co se týká dětí. Pleny na dítě mě tady v Česku vyjdou jednou tolik, a to v mnohem horší kvalitě. Jakékoliv dětské zboží je v Británii osvobozeno od daně, takže extrémně levné. Děti jsou od narození podporovány ze strany vlády také formou zajímavých projektů vedoucích k rozvoji dětské komunikace a kreativity. Veškeré tyto aktivity jsou vedené vysoce kvalifikovanými lektory a zdarma a výsledkem je, že děti jsou už ve 4 letech připraveny na vstup do školy.

Britská vláda asi ví, proč to dělá. Je ještě něco v oblasti peněz, co ti připadalo v Británii jiné než u nás?

Nevím. Možná přístup k bydlení. Drtivá většina anglických bytů a domů je miniaturní, zastaralá a zatuchlá. Je to dáno klimatem a absolutním nedostatkem jakékoliv izolace zdí nebo oken. Topí se naftou, v bytě je v zimě běžně 16 stupňů a vysoká vlhkost často způsobuje plísně. Střední anglická třída nemá na to, aby si potřebné stavební úpravy zaplatila. Paradoxně Británie doposud hrnula nadstandardní prostředky do Evropské unie, kde byly přerozdělovány tzv. chudším zemím. O dotaci „zelená úsporám“ se Angličanům ale mohlo jenom zdát. Pomáhali a přitom by v tomto sami potřebovali plošnou pomoc. Oproti nim žijeme v luxusu.

A co novostavby?

Tam už je to jiné, ale to si střední třída nemůže dovolit.

Kdyby si teď jela do Británie, tak by sis vybrala jaký region?

V této době Skotsko. Pravděpodobně se tam nenaučíte anglicky, protože mají své nářečí, ale jsou velmi přátelští a příjemní.

Přestože je v této oblasti 90% dní v roce mlha a déšť?

Ano. Protože, když máte štěstí a obloha se roztáhne, máte pocit, že jste se ocitli v zemi skřítků a víl a víte, že tohle stálo za to. Je to podobné jako na Islandu. V mlze jsou skotské hory dobrodružné a možná i záludné. Je to proto, že nikde nejsou stromy ani stezky. Bez mapy a kompasu zabloudíte. Proto hotely pořádají pro svou klientelu organizované túry podle zvoleného stupně složitosti.

Ubytovala by si se tedy ve skotském hotelu?

Já ne. Mám ve Skotsku přátele, kteří mi v posledních letech byli velkou oporou, ale ceny hotelů jsou pro běžného Čecha zcela dostupné. Levnější hotel vyjde tak na 30 liber, co že je zhruba 1000 Kč v přepočtu. Hostely stojí tak 15 – 20 liber na den. A pokud chce někdo luxus,  ať počítá se 70 librami na den. Ceny jsou se snídaní.

A kolik stojí večeře v restauraci?

To je samozřejmě dražší. Steak s pivem v luxusnější restauraci vyjde na 25 liber. Angličané si ale luxus v restauraci běžně dopřávají. Je to jejich zvyk jako když my Češi chodíme na pivo.

A je tu i nějaká levnější varianta?

Nejlevnější  je supermarket. Tam najdete ceny srovnatelné s našimi a běžné jsou výprodeje. Navíc, potraviny vnímám jako mnohem kvalitnější, než je tomu u nás.

Předpokládejme tedy, že by si se teď s dcerou vydala na týden do Skotska, ubytovala se v levnějším hotelu a jídlo nakupovala v supermarketech. Na kolik by tě vyšla taková dovolená?

Zpáteční letenka i s dítětem tak na 100 liber, k tomu nějaké potraviny, celkem tak na  14 000 Kč.

A co Londýn?

Londýn bych teď tak na rok vynechala.  Než se uklidní nacionalisticky vyhrocená nálada a ustálí nová situace. Ale je to individuální. Mám malé dítě. Vnímám to citlivěji. Je to naprosto jiná situace, než když se ve dvaceti vydáte do světa s baťůžkem. Samozřejmě nic z toho, co jsem tu řekla nelze brát obecně, na druhé straně, vše, co bylo řečeno, jsem takto prožila.

Pavli, přeju tobě i dceři pohodový začátek života tady v Česku!

Děkuju.