kokosový olej

Přijeli jsme dálkovým autobusem kolem poledne. Je otázkou, jestli do pětihvězdičkových hotelů jezdí lidé autobusem, ale nikdo nic nenamítal. Pobyt byl předem uhrazený, tak možná proto. Haha!

V každém případě ještě než jsme stačili vstoupit do obrovské klimatizované haly s recepcí, vyběhl nám vstříc starší gentleman v obleku a vrhl se na naše tašky. Obvykle jsem vděčna, když mi někdo na schodech nabalenou taškou pomůže, ale tady žádné schody nebyly a navíc jsem byla v rozpacích. Ne kvůli tomu, že by byl pán nesympatický nebo nedůvěryhodný. Očividně šlo o zaměstnance hotelu.

Ale proto, že je má taška na kolečkách perfektně sladěna s výškou mého těla (něco přes metr padesát) a pán měřil tak o půl metru víc.

V praxi to znamená, že úhel, který při tažení svírá zavazadlo se zemskou rovinou je v mém případě maximálně třicet stupňů, ale u vyšších osob se může blížit až úhlu pravému. A pokud máte v tašce zabalený kokosový olej, nemusí vám výkyvy úhlu větší než šedesát stupňů dělat zrovna dobře. (Byť jste pečlivě izolovala sklenici s olejem od obsahu tašky). Pro nezainteresované.

Nechystala jsem se v pětihvězdičkovém hotelu vařit, kokosový olej používám jako tělové mléko po koupeli či jako opalovací krém. Mineralizuje pokožku, v teple se lehce roztírá a splňuje podmínku – mažu se tím, co se dá jíst, neboť mezi vstřebáváním ve střevě a skrze kůži není zásadní rozdíl. Bohužel, kokosový olej má v letních měsících tekutou konzistenci.

Takže malá rada:

Pokud jedete do pětihvězdičkového hotelu v letní sezóně, pro kokosový olej či jiné tekutiny mějte připraveno speciální zavazadlo, které nedáte z ruky ať se děje, co se děje!

Na recepci na nás byli milí a dovolili se nám ubytovat dříve než byl oficiální check-in. Cestou k výtahu jsme nahlédli do stojánku s hrdě vystaveným menu a poznamenali jsme též s vrozenou hrdostí, že v klimatizovaných prostorech zásadně neobědváme, neboť v létě preferujeme vzduch v režimu bio. Ve skutečnosti šlo samozřejmě o rodinný rozpočet. S variantou 680 Kč za oběd na osobu jsme nepočítali.

Nevím, zda-li naše rozmluva, kterou jsme považovali za vtipnou, připadala vtipná i našemu opatrovateli zavazadel a jestli ji vůbec zaslechl,  v každém případě nás i se zavazadly naložil do výtahu a zavezl do prvního patra. Cestou s námi mile konverzoval. Poté, co nás uvedl do našeho apartmá a ukázal, jak pokoj funguje, se s přátelským pozdravem rozloučil.

Po rychlém vybalení tašek (kokosový olej byl naštěstí v pořádku) a prozkoumání roztomilých hotelových balíčků v podobě miniaturních šamponů, olejíčků, šťourátek do uší, koupací čepice, gumičky do vlasů, leštičky bot apod., a též po prozkoumání vazby klimatizace s dveřmi balkónu (automaticky se spouštěla, když byly zavřené a vypínala, když byly otevřené), jsme vyrazili do ulic.

V případě Hluboké nad Vltavou spíše do ulice jedné a ta se jmenovala náměstí. Náměstí bylo obsypáno restauracemi a turisty.

Ostře jsem vnímala pozici turisty – oběti, kterému se v centru prodá téměř cokoliv a za jakoukoliv cenu, protože o pár hodin už bude za horama a pravděpodobně se nikdy nevrátí.

My jsme tu hodlali strávit pár dní, takže bylo jasné, že se vrátit můžeme. S tím to vědomím a s narůstajícím hladem jsme nakonec vybrali restauraci, jejíž zahrádka zela prázdnotou. Možná jsme si měli položit otázku proč, ale to by pak nevzniklo následující povídání o vztahu hodnoty a peněz.

Dovolená v pětihvězdičkovém hotelu
Den první. Hodnota jídla a peníze

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..