Radek je vyhledávaný IT specialista. Známe se už deset let. Kromě toho, že má geniální paměť a úžasné kombinační schopnosti, tak o něm vím, že je v mnoha ohledech velmi opatrný. Dost mě proto překvapilo, když před šesti lety mezi řečí poznamenal, že na pár měsíců odlétá do země s poměrně vysokou statistikou zločinnosti. Exotická země, která je zároveň známá těžbou zlata, diamantů a produkcí velmi kvalitního vína.

Radku, proč zrovna Jihoafrická republika?

Já to nevymyslel (smích). Byla to pracovní nabídka tehdejšího zaměstnavatele. Ale nelituju toho. Mé nejdivočejší představy se proměnily ve velmi příjemný tříměsíční pobyt.

Ano, vypadáš, že jsi to v pohodě přežil (smích)…

Za sebe musím říci, že jsem se s žádným násilím nesetkal. Lidi tam byli fajn. Brali nás tam velmi dobře. Samozřejmě jsem viděl dokumenty o zločinnosti z Kapského města a před cestou studoval statistiku zločinnosti země. V praxi mi to ale nepřišlo. Buď jsme se pohybovali na jiných místech, nebo to bylo v jiné době. Nevím. Obecně by se dalo říct, že za nebezpečnější je považován východ země. Západní část je obývána spíše anglosaskými a německými přistěhovalci a styl života je evropský. No a tam jsme bydleli my. Je třeba ale dodat, že i v této oblasti jsou domy obehnány ostnatým drátem a na něm visí cedulka s informací, jaká bezpečnostní agentura dům hlídá.

Takže i ten, ve kterém jste s kolegy bydleli?

Ano. Firma zajistila ubytování v pronajatém domě, s příjemnou paní, která se o nás pečovala. Pokud vím, bylo to asi za 1000 Kč na den, ale koukal jsem se, že rand (jihoafrická měna, pozn. red.) nějak oslabila, takž je možné, že dnes by to bylo míň.  Bydleli jsme v přímořském letovisku Langebaan, nedaleko Kapského města. Paní domácí nám každý den k snídani připravila vajíčka, fazole, jogurt, musli, opečený párek, džus. Pouze v neděli, když šla do kostela nám dala voucher v hodnotě 25 randů do restaurace a ten jsme mohli projíst. Někdy se v restauraci divili, co si to dáváme, ale náš zákazník, náš pán, že (smích)?.

Takže asi dost hutné snídaně!

Ano. Většinou jsem po takové snídani nepotřeboval ani oběd. Ten jsme si mohli dát ve firemní kantýně, kde to bylo za extrémně sníženou cenu. Většinou šlo o skopové, guláš, rybu, kuřecí. Na večeři jsme chodili do restaurací. Oblíbili jsme si obrovskou opečenou bramboru se smetanou a hovězím steakem. 200 – gramová porce stála 100- 140 randů, což je cca 300 Kč.

A co kdyby se do oblasti vydal vegetarián? Najedl by se tam vůbec?

No nějaký salát by se tam taky našel (smích).

Radku, jezdí do této oblasti turisté, nebo jste tam byli jen vy jako takoví exoti z IT :)?

Samozřejmě, že jezdí (smích). Zvlášť do Kapského města. Langebaan, kde jsme bydleli, je spíše klidné letovisko místních a německých důchodců. Tvrdí, že tu mají náklady na život menší než v Německu.

Přiznám se, že kdyby mi teď někdo nabídl výjezd do Jihoafrické republiky, nevěděla bych proč? Za čím tam vlastně lidé přes půl světa jezdí?

Zajímavé je určitě zmíněné Kapského město a okolí. Lidé se jezdí podívat na tzv. Stolovou horu, mys Dobré naděje, odkud jsou výhledy na Atlantik a Indický oceán, Střelkový mys – nejjižnější místo afrického kontinentu, navštěvují přírodní parky. Je tu středomořské klima. A pokud máš ráda víno, tady si to opravdu užiješ. Je tu spousta odrůd, které v Evropě nenajdeš. V restauraci stála láhev kolem 60 – 100 randů podle druhu (1 rand = 1,80 Kč, pozn. red.). Jihoafrické červené víno je chuťově plnější, silnější, má výraznější chuť, ale taky více alkoholu. Je to dáno velmi teplým podnebím. My tam byli v období leden až duben a teploty byly často kolem čtyřiceti stupňů.

Před den jste pracovali, ale o víkendech nebo po práci jste měli spoustu volného času. Předpokládám, že jste zkoumali okolí. Jak jste se v zemi pohybovali?

Přímo na letišti nám tamní firma půjčila auto značky Chevrolet Cruze, nájem vozu platila firma. Měsíčně to řádově stálo do 4000 randů, takže tehdy do 10 000 Kč, ale měli jsme velkou slevu za dlouhodobý pronájem. Firma nám platila i benzín, který vycházel podobně jako u nás, a myslím, že dneska je to dokonce méně.

Takže, když chce někdo levně do jižní Afriky, tak ať začne pracovat v IT (smích).

Ano, ale pokuty už za tebe firma neplatí (smích). Jednou jsem na dálnici překročil rychlost o 15 km/h a stálo mě to 400 randů. Na dálnici je povolena 130 km/h, mimo 90 km/hod, v obcích je to jako u nás.

Zdá se, že dálniční policii se člověk nevyhne ani na jihu Afriky. A co řidičák? Akceptují plně naše řidičské oprávnění?

Ano. S tím nebyl problém.

Byl tam vůbec s něčím problém? Co třeba hmyz?

Než jsem vyjel do země, měl jsem samozřejmě obavy. Ale pokud se ptáš na ubytování, žádné štěnice nebo švábi se nekonali. Občas možná nějaký komár, ale to je všechno. Kromě základního povinného očkování – zimnice, tyfus, žloutenka – jsem před cestou nic neřešil.  Na dlouhodobý pobyt je ale samozřejmě vhodné vzít s sebou sadu základních léků pro případ nouze.

Jsou v zemi nějaká zvláštní pravidla nebo kulturní zvyky, která by si musel dodržovat?

Jedině jezdit vlevo (smích). Ale v náboženské oblasti si neuvědomuju, že bych musel něco speciálního dodržovat. Snad tu byla jen omezení, týkající se internetu. Tehdy před šesti lety bylo pokrytí dost špatné. Do světa vedly jen dvě linky z Durbanu. Zaměstnavatel nám sice zajistil instalaci připojení do domu, ale realizace trvala 3 týdny. Stálo to, tuším, 500 randů na měsíc. Platila to samozřejmě firma. Nevím ale, jak je to dnes a jak je to v hotelech.

Když jsme u těch informačních technologií, jak to tam bylo s mobilem?

Pro mě byl tehdy roaming extrémně drahý – 69 Kč/min., ale mohlo se to změnit.

Nabízí se otázka, jak moc je oblast, kde jsi byl, poznamenána globalizací?

Západní část běží v evropském režimu, jak jsem říkal, ale pravda, na mekáč si nevzpomínám. Možná byl někde zašitý, ale neuvědomuju si to. V Kapském městě, ale možná je, protože mekáč je všude, ne (smích)?

No pokud jsou tam všude po cestách steak -house restaurace, jak si zmiňoval, možná jde o silnou konkurenci. A taky záleží na poptávce místních, jako všude. S jakými domorodci ses tam vlastně osobně setkal?

Pochopitelně jsem vídal s kolegy v práci. Mezi programátory silně převažovali běloši. Na manažerských pozicích také, ale celé firmě tehdy šéfovala černoška. Náš šéf IT – oddělení byl velmi příjemný a společensky zaměřený člověk. Často nás zval k sobě domů, do svého domu a pořádal pro nás grilovací párty. Jeho silnou vášní bylo vaření. Vyprávěl nám, jak s kolegy podnikají výpravy do přírodních parků a on jediný pro ně třeba celých 14 dní vaří.

Jak vlastně fungují tyhle národní parky?

Myslím, že jsou hodně vytížené, cestu parkem si musíš zarezervovat. Pokud vím, jde to i online. Musíš se seznámit se základní sadou pravidel, jak se v parku chovat. Na vstupu tě prohledají, jestli nemáš zbraň, musíš vědět, kde tábořit a jezdit pouze po vyznačených trasách. Ideálně, když si najmeš průvodce i s vozem a ten si tě vyzvedne na letišti. Pokud vím, spí se v chatkách nebo obytných autech a jezdí tam i rodiny s dětmi.

Jaké přírodní parky jsi navštívil ty?

Na delší výjezdy nebyl časový prostor. Navštívil jsem pouze menší parčíky s omezeným počtem zvířat v okolí Kapského města a Langebaanu. Drobnější zvířata tam ale můžeš potkat i v obydlených oblastech, kde se shromažďují jako u nás třeba holubi. Jediné na co si musíš dávat pozor, je volně pobíhající gibbon.

Takže vás tam nenapadl tygr ani lev?

Smích. Ne. Ani hada jsme nikdy nepotkali. Co se týče parků, nejznámější je Krugerův národní park.  Leží na hranici JAR a Mozambiku. To už je ale nebezpečnější východní oblast. Parky najdeš ale samozřejmě i v západní části země.

Vrátil by ses tam? A pokud ano, co by si chtěl vidět?

Ano. Vrátil. No, rád bych viděl Dračí hory, a taky bych se podíval do Durbanu. Vím, že se tam vydal jeden z kolegů a líbilo se mu tam. Určitě bych si znovu prošel Kapské město a taky by rád navštívil větší přírodní park s průvodcem. Před cestou bych se ale určitě informoval na zastupitelství, která místa jsou bezpečná. Nejsem typ na opalování, takže pláže v zálivu Langebaanu bych si maximálně prošel.

Co se týče ubytování, viděl jsem v zemi hodně kempů i mimo parky, ale asi bych si vybral ubytování v soukromí nebo hotelu, do 1000 Kč na den se snídaní. Nejlevnější zpáteční letenka dnes stojí kolem 20 000 Kč, cena potravin je jako u nás, restaurace jsou kapánek dražší, benzín momentálně levnější. Taky bych si rezervoval cestu parkem a tam je cena závislá na typu ubytování a délce pobytu. Detaily jsou na internetu.

Předpokládám, že by ses domlouval anglicky.

Ano.  Země má sice 11 oficiálních jazyků včetně angličtiny, ale ta se naštěstí považuje za základní jazyk pro dorozumění.

Co by sis chtěl odvést na památku domů?

Nevím. Dají se odvést suvenýry, jako dřevěná maska, ale můj kolega si tehdy vozil například kufr plný vína. Bylo moc dobré a bylo ze zdroje. Jelikož tam jezdil několikrát ročně, tak si toho odvezl dost. Smích.

Taky by se nabízelo, přivést si pár diamantů nebo kus zlata (smích)?

Na ty jsem v dole osobně nenarazil (smích), ale  v klenotnictví jich bylo dostatek.

Je zvláštní, jak cena zlata a diamantů roste s emocemi. Když je změna a lidi mají strach z apokalypsy, tak se upínají k tomu, co jim připadá jako jistota. Ale není to reálné. Protože, když emoce opadnou, cena zlata a diamantů jde dolů. Navíc, co se týče diamantů, bývají v prodejních sítích dost předražené, a pokud je chce člověk prodat a začne se pídit po tom, co by za ně dostal zpět, bývá nemile překvapený. Je ale pravda, že pro mnohé je diamant symbolem bohatství a to je důvod, proč jsou za něj ochotni zaplatit. Jak sis tam vlastně připadal? Cítil ses tam bohatý?

Těžko říct. V místech, která jsem navštívil, jsem viděl dva extrémy – luxus a gheta, kde žili lidé v boudách z vlnitého plechu. Když jsme lehce vybruslili z centra v jakémkoliv městě, narazili jsme na chudší část. Necítili jsme se tam dobře a vnímání rizika tam bylo vyšší. Jak už jsem ale říkal, spousta našich kolegů v práci žila podobný standart jako my tady v Česku nebo vyšší.

Radku, dík za příjemné povídání a hodně dalších zajímavých cest!